Historie TJ Sokol Praha Vršovice

Slavné a památné provolání

Občané!

“Vzděláním kupředu”, toť heslo každého uvědomělého národa, toť heslo, jež nás vyrvalo z poroby, toť i heslo, jež nám klestí dráhu k opětovné slávě národa českého. Jak jinak nabyli Řekové oné slávy, jež ještě podnes zaznívá celým světem, než – vzdělaností!

Následujmež tedy i my příkladu jejich a ukažme světu, že žije posud národ náš. Toho pak nejlépe dosáhneme založením spolku čtenářského, jímž bychom se duševně vzdělávali, a tělocvičného, v němž bychom tělo sílili.

Na vás pak, občané, záleží, byste hojným přístupem nám provedení této akce usnadnili, a to můžete buďto podpisem na zadní stránce, nebo ohlášením se u některého z podepsaných. Podle hojnosti podpisů bude pak co nejdříve valná hromada svolána, v níž se stanovy vypracují, které se pak c. k. místodržitelství ku potvrzení předloží.

Doufaje, že vyvání toto dojde četného ohlasu, jak v obci Vršovické, tak v okolí, voláme podniku našemu srdečné

“Na zdar!”

Zakládající výbor

Antonín Libovický m.p.

obchodník

Ladislav Kuchynka m.p.

statkář

Kulhánek

skladník “Oulu”

Matěj Kocourek

kloboučník

 

VŠECHNO ZAČALO “NA ŠPENDLIKÁŘCE”

Provolání podepsané těmito váženými občany Vršovic mělo velmi živou odezvu. Netrvalo dlouho a organizátoři mohli svolat první veřejnou schůzi zakládající se sokolské jednoty. Konala se 13. září 1869 v hostinci “Na Špendlikářce” ve Vršovicích, který byl později při zřizování sadů okolo vršovické radnice zbourán.

Přišlo 40 přihlášených zájemců a schůzi byl přítomen i zakladatel Sokola a náčelník Sokola Pražského dr. Miroslav Tyrš a náčelník Sokola karlínského Jarmolinský. Na této schůzi byl schválen návrh stanov a název spolku: Čtenářsko-tělocvičná jednota vršovicko-vinohradská Sokol. Zadané stanovy však c. k. místodržitelství neschválilo, neboť rakouské úřady nebyly sokolské myšlence nakloněny. Byla proto svolána schůze další, a to Františkem Vápenkou. Konala se 23. března 1870 ve vršovickém hostinci “U Krausů” (v dnešní Petrohradské, dříve Brožíkově, ulici čp. 3). Na této schůzi byly stanovy přepracovány již ke spokojenosti přísných nadřízených úřadů. O měsíc později byly schváleny, a tak se mohla 8. května 1870 konat ustavující valná hromada.

První výbor Sokola byl zvolen v tomto složení:

starosta:

Vincenc Vávra

místostarosta:

Václav Chvála

jednatel:

Pankrác Herold

pokladník

František Toužil

členové výboru:

František Vápenka
Josef Chlupatý
Augustin Kusý
Ant. Libovický
Karel Reitler

náhradníci:

Čeněk Matějíček
Václav Šarapatka
Karel Šťastný

revisoři:

Karel Černý
Jan Wirth
Adolf Zachystal

cvičitelský sbor:

Emil Němeček, Karel Šťastný

náčelník:

Antonín Libovický

V pololetní valné hromadě se vzdal Vincenc Vávra starostenství a funkci po něm převzal František Strádal z Nuslí. Jako starosta jednoty obětavě zasvětil život věci sokolské až do roku 1890, kdy ve věku 81 let zemřel.

Čilý sokolský ruch a první sokolovna

Sokolská cvičení se zpočátku konala v hostinské zahradě “U Krausů”, poté v místnostech hostince “Mexiko” (později zde bylo zřízeno kino Pilotů), dále “Na Kovárně” a “Na Špendlikářce”. Těchto cvičení se první léta zúčastnili cvičenci nejen z Vršovic, ale i z Královských Vinohrad, Nuslí a Michle. Cvičení po různých hostincích se však členům nezamlouvalo, a tak výbor z popudu br. Herolda rozhodl o stavbě vlastní tělocvičny. Roku 1876 byl zakoupen pozemek s nárožím do ulic Palackého a Husovy (nyní Francouzské a Rybalkovy). Na jeho spodní části byla postavena budova první vršovické sokolovny. Náklad tehdy činil 4 500 zlatých. Uvážíme-li, že jednota tehdy měla na hotovosti pouze 493 zlatých, pak rozhodnutí o stavbě byl opravdu odvážný čin. Již ve druhé polovině roku 1877 byla stavba dokončena a po úředním schválení bylo zahájeno cvičení, k němuž se dostavil i dr. Miroslav Tyrš v čele deputace Sokola Pražského. Vlastní slavnostní odevzdání tělocvičny svému účelu se konalo u příležitosti 10. výročí trvání jednoty 1. srpna 1880.

V roce 1894, v době výjimečného stavu, byla jednota z politických důvodů rozpuštěna a její jmění dle stanov odevzdáno obci k uschování. Po zrušení výjimečného stavu byl majetek, včetně sokolovny, jednotě vrácen. Sokolovna byla po třiceti letech v roce 1906 prodána, neboť pro značný počet členů již nedostačovala. Uvažovalo se o postavení sokolovny nové. Konec nadějím na její vybudování však učinilo vypuknutí první světové války 1914.

Léta válečná a poválečná

Válečná léta přinesla utrpení, bolest i ztráty na životech. Celkem 27 členů vršovické sokolské jednoty bojovalo za svou vlast v našich československých legiích. I během války se cvičilo ve školách a pořádala se veřejná cvičení, rozvíjela se přednášková a výletní činnost. Když válka v roce 1918 skončila, zapojilo se 114 členů vršovického Sokola do oddílů “Sokolská stráž” jako ochranná složka při budování nové svobodné Československé republiky.

Nová sokolovna

V roce 1920 věnovala vršovická obec Sokolu v městských sadech pozemek. Na něm bylo za pomoci členů jednoty vybudováno mezi léty 1920–1921 letní cvičiště a budova sokolského biografu Vzlet. Mimo to měla jednota v pronájmu ještě kino Valdek na Vinohradech.

V roce 1930, u příležitosti 60. výročí trvání jednoty, byl položen základní kámen ke stavbě vytoužené sokolovny. Byla dokončena o tři roky později a v roce 1933 byla slavnostně otevřena. Budova měla sloužit nejen cvičení, ale i činnosti kulturně společenské. Kromě tělocvičen, šaten, provozních místností a bytu sokolníka, zde byl k nalezení hudební sál, restaurace s předzahrádkou, klubovny pro pořádání přednášek, v prvém patře kavárna s terasami a dále pension pro ubytování hostů především z řad sokolských. Tělocvičná náplň jednoty se rozšířila i o zájmové sporty. Vznikly oddíly lyžování, házené, šermu, lukostřelby, hokeje a juda. Jednota měla i svůj hudební odbor, trubačský sbor dorostu, loutkové divadlo a odbory pěvecký a dramatický.

Druhá světová válka

Rozpínavost nacistického Německa však nabývala na intenzitě. Psal se rok 1938 a sudetští Němci žádali o připojení k Říši. V tomto bouřlivém roce se konal slavný X. všesokolský slet a v jeho rámci památná přísaha věrnosti republice, vystoupení mužů a překrásná sletová scéna “Budovat a bránit”. Po něm přišla mnichovská dohoda a odtržení pohraničních území od naší republiky. Vypukla 2. světová válka. Již v roce 1939 byli zatčeni někteří čelní sokolští činovníci. V dubnu 1941 byla úředním výměrem zrušena Česká obec sokolská. To bylo druhé přerušení činnosti naší jednoty. Před vlastním obsazením budovy se podařilo členům ještě odnést a uschovat mnohé důležité věci, především prapory, vlajky, archivní materiály i některé nářadí. Mnoho sokolů v době nacistické okupace uprchlo do zahraničí a i nyní se zapojili do odboje. Tisíce sokolů bylo zatčeno a uvězněno. Jen z naší jednoty položilo život za svobodu naší země 26 sokolů a sokolek.

Přišel 5. květen 1945 a s ním povstání pražského lidu. Hned v dopoledních hodinách se shromážděným sokolům podařilo vyhnat nacistické okupanty z naší sokolovny. Vršovičtí sokolové se opět hlásili ke své jednotě. Již 22. května vyšlo první číslo oběžníku s provoláním k členstvu. Bylo podepsáno úřadujícím místostarostou Josefem Klírem a náčelníkem Oldřichem Uhlyarikem. Muži zahájili cvičení již 23. května, žerny o den později.

Slavné období 1945–1948

S novým životem nastal i příliv nových členů. V roce 1946 čítala naše jednota 4 300 členů. Začaly přípravy na XI. všesokolský slet 1948. Pro velký počet členů se cvičilo nejen v sokolovně, ale opět ve školních tělocvičnách. Politická situace ve státě se však vyhrocovala. Vyvrcholila 25. únorem 1948 a již 27. 2. 1948 rozhodnutím akčního výboru Národní fronty došlo k direktivnímu sjednocení všech tělovýchovných organizací v jednu – s prozatímním názvem SOKOL. Po úspěšném XI. sletě byla postupně zrušena Československá obec sokolská a také všechny župy. Úspěšná éra činnosti vršovického Sokola se tak po osmdesáti letech uzavřela.

Obnova sokola 1990

Po listopadu 1989 se začíná aktivizovat sokolské hnutí. V dubnu 1990 se sešla skupina pamětníků, která se rozhodla ve vršovické sokolovně sokolský život obnovit. Iniciátorem byl br. Vladimír Šilhán, dále br. Miloš Kapoun, který se ujal vedení oddílu Věrná garda, br. Libor Kleinhampl, br Zdeněk Zahradník, ses M. Kvapilová a bři Ladislav a Erik Rollové. Ve Vršovicích se obnovil Sokol, zaregistrovaný v květnu 1990 pod historickým názvem: Tělocvičná jednota Sokol Praha Vršovice. Na červnové konferenci byl odhlasován vznik další jednoty, přejmenované na TJ Sokol Vršovice 1870. Nepřípustnost tohoto stavu dle platných stanov ČOS vyvolala tlak z vedení ČOS na obě jednoty s cílem jejich spojení v lednu 1992. Od té doby působí jednota pod názvem Tělocvičná jednota Sokol Praha Vršovice, a to v rámci župy Jana Podlipného.